U DNA

Vytáhl jsem své osmikilové kolo na podvečerní hodinové řekněme rehabilitační kolečko přes Točnou a bylo to výborně vymyšlené: uřícený jsem měl dorazit do tradiční hospody u minigolfu na Děkance, kde vlastně ten minigolf už moc není, cestou nabrat dostatečnou žízeň na jedno až dvě piva a pak u nich rozebrat veškeré aktuální světové problémy a pak jít domů s blaženým úsměvem spát. 

Jenže hospoda u minigolfu byla nevlídně zhasnutá a na mobilu byly tři nepřijaté hovory od Václava zhruba z doby, kdy jsem funěl serpentinami na Točnou, a jedna pozdější SMS poté, co se dovtípil, že to asi nezvednu. Byli v nedalekém studentském baru U dna, o jehož existenci jsem samozřejmě doposud neměl tušení. 

U dna je zhruba u dna studentských kolejí plazících se z jedné strany Kavčích hor; vypadá jako takový dvoreček nebo zahrádka, ale po schodech se vleze do poněkud nepřehledných prostor s barem. Zde mohl třeba kdysi být nějaký kryt, ale teď to spíš poskytuje útočiště lidem, kteří moc jako studenti nevypadají, ostatně vždyť jsou prázdniny. Nakonec jsem ale musel uznat, že ten prostor má ve svém DNA útulnost.

Opřel jsem silničku o plot a zaostřil na dva kamarády usazené u skládacího party stolu a několik rozpitých půllitrů a menších sklínek před nimi: budilo to dojem, že je nás víc než ve skutečnosti, ale byl jsem pak ubezpečen, že je to takto v pořádku a že se větší účast kamarádů očekávat nedá. 

Původní plán jsem tak nakonec mohl začít realizovat, jen na jiném místě. Náskok Vaška s Péťou už se mi samozřejmě podařit nepovedlo a ani náskok ostatních přítomných. To ani zdaleka: u vedlejšího stolu, respektive na něm, usnul mladý muž krátce poté, co z mobilu pustil nahlas hudbu a co jeho kamarádi někam odešli. Zůstal tedy sám s Lanou del Rey.

A my jsme v těch trochu zvláštních kulisách mohli konečně pustit do toho, co je nám nejbližší: hovorů o ničem a o všem.

Tentokrát jsme tematickou vyprázdněnost téměř dotáhli k dokonalosti: po dlouhé diskusi o šokující aféře s dětským exkrementem v krytu světla na pánských záchodech a následném ostrém sporu o dvojku z chování došli k závěru, že by režisér Vorel mohl zfleku natočit drsnější pokračování (předkračování?) seriálu Gympl nazvané Druhý stupeň a Péťa by v něm mohl hrát rebelujícího učitele. "Ty seš vlastně takovej Havel," konstatoval Vašek a vlastně to bylo úplně na místě. 

Semleli jsme toho mnohem víc: tchyně, tábor, simulování u ortopeda, souběh rodinného a pracovního života, komparace dětských nemocí a tak. Mezitím se setmělo a paní vrchní se přesunula od baru na lavičku a přivinula se k sousedům. Pak došel rum a Lana del Rey taky zmlkla.

A já jsem zjistil, že jsem do toho svého téměř dokonalého plánu nezahrnul klíče od by tu. Ale dobře to dopadlo. Nebo aspoň u mě. O kamarádech zatím v agenturách zprávy nejsou.

text a foto Řízek