SVÍČKOVÁ S PĚTI STEHY

Na začátku loňského listopadu mi napsal Jakub z týmu Tutto Bene B: "Rádi bychom se přihlásili na Piškotův pohár." To mě poněkud vykolejilo, protože náš malý fotbalový turnaj se odnepaměti odehrává v druhé polovině března. Taková nedočkavost byla samozřejmě extrémní, ale včasných přihlášek se letos sešlo tolik, že jsme si řekli, že do prestižní polouzavřené společnosti osmi týmů poprvé přizveme další dva. Že tedy sedmý ročník bráchova vzpomínkového turnaje bude něco jako revoluční, jako když se mistrovství světa rozšíří na 24 týmů anebo zavádí video.

Modří měli více ze hry.

Jak to tak bývá, měli jsme trochu velké oči: loňský obhájce trofeje z Nového Strašecí se - věrný své tradici - opět těsně před začátkem odhlásil, nicméně aspoň vrátil putovní pohár. A tradiční Stodůlecký piráti se sice sešli, ale jejich řady byly nesmírně prořídlé. Takže z revolučních myšlenek nakonec zůstalo jen přemístění nástěnky od laviček směrem na viditelnější místo k plotu. A i to jsem měl u spolupořadatele Vaška velký problém prosadit. Naopak já jsem dlouho nemohl skousnout to, že kromě tradičních tatranek jsme na Václavovo naléhání koupili i dost hnusné kávenky s údajnou příchutí latté. Jiné věci zůstaly totožné: nádherné počasí, pohodová atmosféra prozářená hysterickými záchvaty hlavního rozhodčího a co se našeho týmu týče, i intenzivní večírek po skončení turnaje.

Pirátům zbylo jen pivo pro pláč.

Největší důvod k oslavě mělo ve žlutém hrající mužstvo Torolky, jež si bez větších potíží došlo pro pohár. Víc než papírového favorita, který blazeovaně sleduje naše osmiligové útrapy už ze čtvrté nejvyšší soutěže, nám navíc můj otec zákeřně nalosoval do skupiny. V ní si Torolka nejprve poradila s Kozou znezaneřáděnou a pak i s naším FC Forejt, který by se mohl tentokrát klidně přejmenovat na TJ Pětapůl, pokud už by to nebylo zabrané.

Nejlepší hráč i hráčka.

Protože jsme - vinou špatné životosprávy v jednom a demence v druhém případě - měli problém se sejít, půjčili jsme si Martina z nehrajícího torza Stodůleckých pirátů. Jeho důrazný styl pomohl povýšit charakteristický rys naší hry, tedy absenci útočení a o to obezřetnější obranu, na úroveň a la Bílkova tvrz.


Silná Torolka nám dala jen jeden gól, zato proti nováčkům z týmu Na zdraví pana Macháčka hrajícím ve světle modrém jsme dokázali z jediné střely skórovat a pak i s obří dávkou štěstí výhru udržet nekonečných dvacet minut. A to se Macháčci na lavičce snad spawnovali či rojili, neustále jich přibývalo, bylo to až k nevíře. Díky další ztrátě Macháčků by nám k postupu do semifinále bývala stačila remíza s Kozou, jenže tady jsme v historický okamžik selhali. Navíc jsme při prohře 0:2 přišli i o Citróna, který s rozseklým rtem sice vyslovil přání pokračovat, ale v Thomayerce mu zašili pusu pěti stehy. To mu ovšem po turnaji nezabránilo dát si svíčkovou s osmi.

Duel brankářů v poutavém semifinále.

Ve druhé skupině nedočkavci z Tutto Bene B postupně změřili síly s TJ Pětapůl, Dream teamem a rovněž nováčkem nazvaným Jedna noha netleská. Skupina byla zajímavá i tím, že na Piškotově poháru, aspoň pokud mě paměť neklame, poprvé nastoupily dvě ženy - v Dream Teamu a v Tutto Bene. Přičemž dáma v bílém dresu dokonce skórovala a ředitelství turnaje ji zvolilo i nejlepším hráčem. Kromě bílých do bojů o pohár postoupili i hráči Pětapůl. Dream team jako už tradičně zamířil do zápasu o předposlední místo a s ním i Jedna noha netleská.

Pohár nejméně na rok putuje k Torolce.

Oba duely neúspěšných týmů nepostrádaly poutavost. Dream team sice prohrál 2:5, ale zaznamenal aspoň premiérové dvě branky. To náš soupeř Jedna noha netleská v boji o páté místo šel do vedení, jenže pak se probudil náš kapitán Václav a brankou a nahrávkou na gól zápas téměř vlastnonožně otočil. Jako jsme pak otáčeli panáky v hospodě, ale to není tak podstatné.

Do semifinále prošla Torolka přes Pětapůl až díky penaltovému rozstřelu, ve kterém se vycajchnoval zejména brankář Torolky. Pětapůl pak po vyrovnaném průběhu nakonec přenechal třetí místo Koze znezaneřáděné, zatímco finále skončilo těsnou výhrou Torolky nad Tutto Bene.

Pak se rozdávaly lesklé poháry a celkově se radovalo a gratulovalo. Šampaňské a Braník v plastu pak odnesly povedený a nakonec vlastně příjemně nerevoluční ročník Piškotova poháru.

text Řízek, fotky Ř. a sestřenka Hanka
víc fotek časem na www.piskotuvpohar.cz nebo tady.