10:0

Jednou to muselo přijít a lze se jen ptát, proč to nepřišlo dříve. Naše fotbalové mužstvo, jehož úspěchy i pády k nelibosti zdejších hostů více méně systematicky sleduji už léta, se tuto neděli svým pozoruhodným způsobem zapsalo do vlastních dějin. V posledním utkání sezony jsme totiž vyhráli 10:0, a to se nám nikdy nepovedlo. Odnesl to nešťastný tým Pražské hnědky.

Tedy, povedlo se nám jednou dokonce vyhrát 11:1, a to v Hrdlořezích nad týmem Banda gayů. Jenže tehdy to bylo proto, že bandě jeden gay do ideálního počtu chyběl, tím pádem jsme hráli celý zápas přesilovku (i to je však někdy ošemetné). A navíc už je to nějaký ten pátek, přesněji řečeno deset let a pár dní. Tým v růžových "dresech" tehdy zničili čtyřmi brankami Jirka a třemi Piškot. Dvakrát tenkrát skóroval Rádoš a trefili se i nynější kapitán a Zdeněk. (Kdyby si to někdo chtěl osvěžit, mrkněte sem. Takhle tehdy totiž vypadal zpravodaj naší skupiny. Tisklo se to na tátově tiskárně, posílalo se to obálkami a nosila to paní pošťačka).

FC Forejt, verze 2003

A když už jsme u těch extrémů, taky se nám jednou povedlo prohrát 4:11.

Ale tentokrát? "Jsou jalový!" burcoval spoluhráče nejdrsnější útočník Pražské hnědky, jenž měl na hlavě nějakou klauniádu, a myslel tím nás. Tou dobou už však Hnědka prohrávala 0:4. Začátek zápasu byl totiž zcela v naší režii, ono to dokonce dlouho vypadalo, že žádný soupeř ani nepřijde. Naštěstí pro naše střelce se soupeři dostavili a neměli svůj den. Jirka za poločas stihl hattrick a po čtvrtém gólu to mátožní soupeři navzdory burcování i povzbuzování publika zabalili a zbytek zápasu tak nějak odchodili.

Za normálních okolností bych se byl nucen rozepsat o momentu, který pobavil všechny na hrací ploše a o němž rozhodčí prohlásili, že něco takového nikdy neviděli. Ale že jsem se už narýpal dost a popsat se to ani nedá, uvedu jen, že Vlasta srandovní situaci odčinil velmi pěknou přihrávkou na jeden z Jirkových gólů a parádním bodlem, z nějž vzešel důležitý gól snad na 6:0...

Dvě téměř identické střely uklidil Péťa pod víko a do statistik se zapsali i všichni ostatní s výjimkou kapitána. Tedy kromě jmenovaných ještě Matyáš, Luboš a já. V brance jsem se totiž více méně nudil, tak jsem se nejprve málem popral (soupeř si myslel, že jsem jej nepěkně tituloval, což ho rozpálilo do běla. Ale bylo to nedorozumění: já tak tituloval jeho spoluhráče, který do mě několikrát zajel a div že mi nezpůsobil nějaké bebí). Načež jsem se dvakrát trefil přes celé hřiště. Dlužno podotknout, že to nebylo zas tak těžké, Hnědka v tu dobu prakticky hrála bez brankáře.


Že jsme se po zápase s takovým skóre ještě poškorpili, a to dokonce dvakrát, snad nikoho nepřekvapí: rétoricky, fabulačně a argumentačně jsou na tom mnozí z nás podstatně lépe než fotbalově. Naštěstí se vše v dobré obrátilo, a mohli jsme tak v pozápasovém studiu, jež se tentokrát přesunulo do Jihoměstského pivovaru, přivítat nebývalých osm hráčů. Taková schůze musela samozřejmě být výjimečná, a taky že jo.

Matyáš dostal jako první člověk na světě cenu pro nejlepšího hráče sezony a vzápětí ji tam nechal. A taky jsme se po ostré diskusi dohodli na nových dresech, což je taková malá revoluce. Jak budou vypadat, si ukážeme časem. Napovím jen, že mé konstruktivní návrhy (hnědá, šedivá) si masivní podporu nezískaly, ke škodě nás všech.

Jinak FC Forejt skončí v této sezoně někde mezi 8. a 9. místem, čtyřikrát vyhrál, sedmkrát prohrál. Asi to mohlo být lepší, ale neuděláš nic.

text Řízek, fotka Kája a archiv, video Kája