VERNISÁŽ A NÁDOBÍ

...aneb je kastrol politická satira?
text Milan, fotky Řízek

Když jsem si byl u Řízka vyzvednout své sáně, protože sezóna se blíží a moje boby minulou zimu odešly do bobového nebe, nabídl mi, že bych se mohl zajít podívat na výstavu jeho kubánského kamaráda. Věděl jsem, že maluje hrnce, a proto jsem neváhal a přislíbil účast. Zčásti snad taky proto, že Řízek říkal něco o rautu a o Havlovi.

V pondělí navečer jsem se hodil do gala, jak to jen můj ne zrovna rozsáhlý šatník dovoloval, a vyrazil na Florenc, kde jsme se sešli s Lukášem a Marianou.

„Forejt má zpoždění,“ hlesl Řízek.

Přesto ex-hlavní vedoucí vystoupil z výtahu v osmém patře snad ani ne pět minut po nás. Letmo jsme s Péťou prohlédli ceník děl, ale po sečtení drobáků, co jsme našli po kapsách, jsme se rozhodli, že s koupí umění raději ještě počkáme a prozatím se spokojíme s prohlížením obrázků po výstavách.

V hlavní místnosti kytarovali a bubnovali dva Kubánci, a sotva jsme na balkónku dopili první sklenku vína, svolala paní všechny návštěvníky, aby mohla oficiálně zahájit vernisáž. Z letáčku si přečetla jméno umělce, načež mu předala slovo a poprosila svého bratra, zda by byl tak laskav a přetlumočil Renierův monolog do češtiny.

Potom jsme měli dost času prohlédnout si Renierova díla. Mě osobně zaujaly asi nejvíce obrázky s pražskými motivy. Škoda jen, že obrazů nebylo příliš a že občerstvení nebylo moc, ale jinak příjemná událost.

Když jsme všechny malby zhlédli a snědli poslední slanou tyčinku, pokračovali jsme do restaurace kousek od Maruščina bytu. Měli tam Cuba libre za hubičku, takže jsme večer zakončili věrni karibskému tématu.

Kastrolům zdar!

Stránky Reniera Méndeze: www.reniermendez.com