U PÉTI

 

Pomyslným úderem půl osmé spustila za oknem vrtačka hyperaktivních dělníků. V dlouhých monotónních sekvencích se mi zavrtávala do hlavy. "Dyť je svátek, volové," pomyslel jsem si vrávoraje zavřít okno. Kocour vytušil šanci na snídani a začal nějak mlátit plechovou miskou o dlaždičky. Aby do vás všech husa kopla! Marušku ani to nevzbudilo. Tak začalo bolavé a mlhavé svatováclavské ráno po Péťově kolaudaci.

Jak se vstávalo ostatním účastníkům prvního ze dvou zabydlovacích večírků, se lze jen domnívat. Předpokládám, že třeba těm, kteří podlehli svodům školníkovy samohonky a odpadávali už v průběhu večera, nesnadno.

Ale popořadě. Péťův nový byt je na opačném konci světa než byty jeho radotínských kamarádů, i tak se jich sešlo požehnaně. To bylo naše štěstí, trošku jsme bloudili, ale už u vchodu 565 byl slyšet Jirkův smích z čísla popisného 973. Jinak bychom byli asi ztraceni, Bohnice totiž vypadají jako všechny pražské Jižňáky, i když jsou na druhé straně.

Prý pojedeme do Portugalska.

V útulném obýváku se uprostřed lidí na stole vršilo jídlo a lahve, v pravidelných intervalech se zvedaly sklínky (hlavně) se samohonkou, která sice specificky nevoněla, ale chutnala velmi obstojně. Když došla, v tu ránu se odkudsi objevila whiska v plastu.

Péťa dostal od Milana a Terky božské tričko, pak už byl zase čas na samohonku. Potom Péťa zapnul svůj obstarožní přehrávač dlouhých videí a stroj se po dvaceti minutách rozběhl. DJ Marťas nám na něm pustil Pé Es Há. A pak i Neckáře.

Pan Václav se tu cítil jako doma.

Jedli jsme česnekovku od paní Basítkové, jež naši pomazánku doslova deklasovala (náš výrobek jsme si potupně zase odvezli domů, ale o nic jste fakt nepřišli).

A pak se ozvalo první zvonění. Naštvaní sousedé? Policie? To jen dobře naladěný soused pan Václav přišel na drink a pokec. Paní Václavová jej až po chvíli zpacifikovala a odtáhla domů. A později asi jako odškodné dodala jakési ovoce naložené v čemsi. Někdo Marušku polil pivem, asi Jirka. Petr mě potřísnil lihovinou a pak někam zmizel.

Najednou byla popůlnoc. Odcházeli jsme, když už několik lidí porůznu spalo. Noční bus nám napoprvé velmi trapně ujel, třebaže za ním bleskurychle vyběhl Bobík. A tak jsme se trochu prošli po nočním sídlišti.

Péťa má moc příjemný byt a první polovina kolaudačky se zdařila. "Dopadlo to jako tradičně, bylo mi dnes celej den blbě. Petrovi bylo taky zle, musel tu asi řádit nějaký vir napadající Petry," zhodnotil pro Řízkovy stránky pan domácí.

text a fotky Řízek