BLONDÝN SE VRÁTIL

Začalo jaro. Poznáte to podle uřvaných ptáků i toho, že se Franta vrátil z teplých krajů. Chce si tu teď hlavně uklidit v dílničce. My, jakožto jeho přátelé, jsme si na něj museli pořádně počkat. Asi tak rok a půl. Tak jsme se s ním zašli přivítat.

František ten dlouhý čas strávil především na Novém Zélandu a v okolních obcích; česal jablka, česal ovce, stříhal ovce, spal v autě a podnikal atraktivní výlety. Pěšky i na kole. O tom všem vyprávěl těm, kterým se doneslo, že už je zpět. A chudák to musel vyprávět mnohokrát, jak se v klubovně dychtiví posluchači postupně slézali a jak se střídali kolem jeho židličky. Pili pivko a populární tatranský čaj.

Jaké to bylo, Franta vlastně moc neprozradil. Jen naznačil. Létání s Aeroflotem je prý divné. Malajsie je kolem Kuala Lumpuru furt jen město - pláže - město - pláže - deštný prales, takže nic moc. V pralese je nepříjemné, že ani ve vedru prádlo neschne. Když je v Austrálii vedro, je to jako stát u zapnutého teplého fukaru. A když je člověk pořád venku, vrátí se s blonďatým melírem....

Po celou tu dobu, co byl pryč, jsem jeho kroky sledoval na jeho blogu - a když v klubovně říkal, že to nikdo nečetl, tak tím pádem nemluvil pravdu. Teda, ono většinou nebylo moc co číst, bylo to bez zbytečných kudrlinek a často i bez zbytečných písmen. Ale obrázky to byly hezký. Pravděpodobně i celá ta cesta.

text a mobilní fotka Řízek

OVCE A ŠÁTEČEK

Když si do Googlu zadáte "Nový Zéland Franta Košťál," umělý mozek nic smysluplného nenajde, vypadnou samé hovadiny. Zatím. On tam totiž ještě nebyl. Franta odjíždí zanedlouho nadlouho fuč; až se za rok dva vrátí, určitě už Google i Franta budou vědět víc. A na to jsme se v sobotu napili.

Taky vám přejeme šťastný nový rok.

Do údajně zelené země, kde připadá na člověka v průměru dvacet hospodářských zvířat, převážně vlnitých, vyrazí cestovatel s kamarádem asi za čtrnáct dnů. Za cestováním a za prací, jestli tam nějaká bude.

Nevím, jestli mu to přímo závidím... ale asi jo, závidím. A kdo ne, tak kecá.

Představ si to, sebrat se, na rok vypadnout někam dál, než umí naplánovat vyhledávač spojení pražské MHD, prostě vystoupit z kolotoče práce - domů - hospoda - práce - domů - chalupa - práce.

Neříkám, že to je tak špatné, není, je to fajn. Ale není tohle přece jen o fous lákavější? Nebuď pokrytec a přiznej, že jo! I kdyby tam měly být jen ty ovce.

Ještě předtím, než Franta usedne do letadla, pochopitelně sezval své přátele a kamarády na pivo do klubovny, aby na něj vzpomínali v dobrém. Anebo, pokud se to rozjede, si ráno nevzpomínali na nic. Anebo jen na to dobré.

Venku nečekaně uhodily mrazy, v klubovně byl sice smrádek, ale útulno, pivo lahvové branické a víno s přívlastkem neshodným "od Hurdálka" - zvlášť s kolou neodolatelné. 

DJ FourEight.

 Téměř výhradně maskulinní společnost hrála obíhačku, na trám kdosi připíchl nápis "Sbohem a šáteček." A v rohu seděl dýdžej Péťa a kromě Tří sester mi pustil i Gumídky. Připili jsme si dolomitskou pálenkou. Bylo to příjemné.

Franta se usmíval. Byl pruhovaný jak námořník, měl nové brýle a neuvěřitelně krátké vlasy. Prý čistě z praktických důvodů, kdoví, jak to tam bude s kadeřnickými pomůckami. Snad tam ale budou mít pohledy a třeba nám někdy napíše.

text Řízek, fotky Řízek a Maruška