Ještě pořád jsou tyhle dny, kdy za ženou zapadnou dveře a řízení zbylé rodiny přebírá váhavý kopilot, trochu stresující. Heda velmi rychle vycítí, že hraje přesilovku, a napíná limity. Tím spíš, že už v DBK dosáhne ve výtahu na tlačítka a pamatuje si, v kterém patře je hračkářství.
Dnes to nebylo tak strašné. "Počepšuju čun!" Uznávám, že červené plastové plavidlo, které zazáří, až se k někomu nasáčkujeme do bazénu, jsme skutečně počepšovali. Teď spí vedle ní, takže ta stokoruna byla dobře uložená.
Už se trochu známe. Takže mě nepřekvapí, že když se konečně usadíme v kavárně a chystáme se drobit a rozlévat, okamžitě oznámí, že se jí chce čůrat, a já v očích hledám stopy naschválu a jsou tam (a oceňuju to), protože ví, že záchody jsou na opačném pólu obchoďáku.
Nákupem a přilehlým hřištěm jsme oddálili nevyhnutelný přesun z bytu, kde bude ve třiceti stupních nehezky, na klimaticky přijatelnější chatu. Ale je čas jet.
Cesta tramvají a vlakem je součástí dobrodružství a baví nás oba, hrajeme hádanky a ty Hediny jsou dost vypečené (je to žlutý a je to sluníčko). Vyslýchá maminku s malou holčičkou. Diví se, že se jmenuje Eda. Diví se, že se pejsek (bezmála) jmenuje Hustav. Divím se, že už jsme v Pyšelích a vystupujeme. "Ale proč?"
Poručí si řízek s kaší a hopíka. Kaši jí nedají, hopíka jí nekoupím. Fňuká a chce spát. Otočí se v kočárku na bok a za minutu spí. Ale jen na chvilku. Je tady spousta podnětů a byla by škoda to prospat.
Na chatě. Trampolína, bazén u sousedů, babička, kocour.
Večer vlezeme do stanu a koukáme na netopýry, jak nad zahradou neslyšně loví hmyz. "Dědo, máš rád letopýry?"
"To je osvěžení mé deváté dekády! Kam se na to serou přítelkyně ze třetí dekády!" raduje se tchán s vizourem v ruce. Přitakávám a má čtvrtá dekáda se mnou, ale už by to osvěžení pomalu mohlo zalehnout. Člun a další už počepšují spát.
text a foto Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat