Respektive jednu jo, ale ta je jen kuchyňská. Obvykle trpělivě čeká na poličce na svou příležitost, protože když si k večeři přinesete kebab z bistra naproti, není potřeba pečlivě odměřovat ingredience. Jak jsme teď nějak víc doma, něco se změnilo.
Váha se zhruba od poloviny března nestíhá otáčet. Není to jen proto, že si na ní třikrát denně odměřuji dávku kofeinu: koronavirus probudil náš sporák a troubu a chuť stravovat se jinak než řízky přinesenými z hladových okének, která vyrostla v okolí. Zatímco žena třeba překvapila výborným salátem a skandinávskou polévkou tak výživnou, že by i Harrymu Holemu narostl chybějící prst, já jsem se vrátil k dávným pokusům o domácí chléb.
Lepek je kromě kofeinu a běhání jedna z mála nectností, které sám sobě toleruju. Zároveň je Zelená liška místem, kde je dobrého chleba dlouhodobě nedostatek. Místní Albert třeba nabízí vesměs holdingové výrobky nebo rozmrzlé prefabrikované chudáčky.
"Nemáte kvásek?" napadlo mě při návštěvě bio-eko-farmářského obchodu (kdysi celkem normální kavárny) v Braníku. Zaplatil jsem 680 korun (měl jsem myslím ještě ředkvičky a cappuccino) a šťasten jsem si smradlavé bublající moučné bahýnko přivezl domů.
Mám rád vůni chleba. To bylo to jediné, co moje dávné pokusy z chlebových atributů zachovávaly. Jinak byly placaté.
Čekal jsem, že to dopadne stejně, ale možná to prostě jen chtělo nechat mě uzrát a vykynout. A nejsem v tom sám: i můj nejlepší přítel v časech karantény začal péct a válí i bábovky.
Já jsem skončil u Šumavy. Na váze odměřuji obě mouky, kmín, sůl, vodu. Nemáme doma nic, co by proces urychlilo, ani robot, ani mocné paže, které by obří měchačkou ve velké míse těsto náležitě zpracovaly. Tak se musí kvásek snažit o to déle, ale o to déle se člověk těší.
Položím mísu s těstem na okno a co deset minut kontroluji, co se s ním děje. Zatím nic moc, ale do rána nevábná hmota nabude a po vyvalení na pomoučněnou desku chce být vytahována za okraje jako za uši a převalována. Ještě na dvě hodiny do tepla a trouba už se rozehřívá. Šup tam s ním. Jen se nespálit. A nesníst ho celý ještě teplý.
Vypadá a chutná jako normální chleba. Koupil jsem si ošatku, aby byl ještě hezčí a mohl bych se s ním vytahovat a sbírat zasloužené ovace. Každý je rád, když mu někdo pochlebuje.
text a foto Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat