ŽOFREJ OD PUMPY

Nekoukej se na mě takhle. A koukej mi přestat nadávat. Chápu, že se to z tvého pohledu nevyvíjí úplně příznivě, ale věř mi. Já jsem tě autem nesrazil ani nenechal den nebo dva ležet u benzinové pumpy. Nemám s lidmi v Mladé Vožici nic společného, jsem tu jen na čísi svatbě a vůbec jsme se neměli potkat. Tys měl dávat bacha, běhat někde po vsi daleko od aut a já neměl mít zarudlé oči.

Do obřadu zbývaly dvě hodiny, slunce pálilo a my se šli projít podél potoka, až jsme dorazili na rozcestí. Levá cesta vypadala nerovně a zarostle, Marušce se pravá líbila víc. Jenže vedla do kukuřičného pole a pak na frekventovanou silnici. Byl problém ji přejít. Naopak nebyl by problém nechat se přejet.

U pumpy na kraji Vožice jsme si koupili kofolu a chtěli se vrátit mezi svatebčany. Koukej, támhle ve stínu odpadového koše se rozvaluje kočka, upozornil jsem ženu, a to jsi byl ty a volal jsi na nás. "Není ničí. Leží tam už asi den nebo dva, něco ji srazilo. Na shledanou," uzavřel jeden ze členů policejní hlídky, která se na pumpě občerstvovala.

Paní pumpařka ti prý přinesla mléko, ale nechala tě tam. Má totiž alergii na kočky. Možná ji mají všichni ostatní, kteří si tě všimli a nechali být. Veterinář přitom sídlí asi o sto metrů dál. Stejně nebyl doma.

Já jsem tě tam takhle nemohl nechat. Nesli jsme tě v krabici kamkoli pryč, nehýbal ses, a tak jsi mi aspoň hrozně nadával. Maruška mi taky v duchu nadávala. Zůstala s tebou u fotbalového hřiště, zatímco jsem běžel pro auto.

Ocitl ses ve stínu na louce u stanů. Dali jsme ti do vodu a spěchali na obřad. Ze slavnostního oběda jsme ti nenápadně nosili dobroty. Vývar a panenku jsi ochutnal ještě dřív než nevěsta. Chutnalo ti. Mně moc ne. Kamarádka veterinářka na telefonu totiž nešetřila skepsí. Mícha, pneumotorax, vnitřní krvácení. Dávala ti spíš teoretické šance a radila netrápit nikoho ze zúčastněných. Začaly mi rudnout oči, aniž bych měl alergii.

Když už všechny oficiality skončily, jeli jsme na pohotovost do Tábora. V krabici se ti nelíbilo a vyručkoval jsi na sedadlo spolujezdce. Tam ses pokusil postavit na nohy a přestal jsi řvát. A já koneckonců taky.

Vrátil jsem se bez tebe.

Ale tys měl kliku, aniž bys to tušil. Páteř máš oproti předpokladům v pořádku a zlomený krček stehenní kosti se ti zahojí ještě dřív, než dostaneš rozum. Nechali si tě na klinice a zítra pojedeš domů. Sice se mnou, ale kam, to nevím ani já. Snad budeš mít štěstí i nadále, někdo se tě ujme a nový pán ti vymyslí jiné jméno než Žofrej.

A prosím, drž se dál od aut, pump i Mladé Vožice.

text a foto Řízek

Aktualizace: Zvíře má už nový domov - děkujeme Daně a Ondřejovi. A díky veterinářům z kliniky Karakal v Táboře, že ho dali dohromady.