ASI ÚPLNĚK

Začíná to dobře. Sraz před fotbalem nestíhám, protože v dresu a kopačkách na poslední chvíli běžím na veterinu a v ruce mám ampulku s kocouří močí. Do pětimístného auta se nás nakonec, už bez ampulky, musí vměstnat šest, protože jsem to špatně spočítal. Ale na slavný Motorlet, kde jsme nikdy neprohráli a kde třeba Péťa dal hattrick, dojedeme bez průšvihů.

Že zápas pátého kola hanspaulky s Blokem D vybočí z rutinního vzorce "hráli jsme celkem blbě - soupeř ještě hůř, ale dal víc gólů - jsme trochu naštvaní - jdeme na pivo", naznačila už druhá minuta. Jakub, kterého jsem do týmu přitáhl z práce, po jednom souboji leží na zemi s grimasou, již jsou diváci velkého nagelovaného fotbalu zvyklí filtrovat, ale poslední hanspaulka je v tomto bohužel opravdovější. Jakub doskáče za brankovou čáru a my jsme přišli o jediného muže na střídání.

Následně se vše vrací k té naší obehrané dlouho(už patnáct let)hrající desce. Blok z první šance zápasu, kterou mu nabídnu špatnou rozehrávkou, trefuje horní růžek branky, a ve své druhé příležitosti se prosazuje z přímého kopu těsně před vápnem. Kapitán Václav se sice zlobí, ale argumenty rozhodčího jsou neprůstřelné: "Ruka se píská tehdy, když se hraje rukou," odvětí na protesty. Já si ještě hrdinsky stavím jen trojmístnou zeď a hlídám si pravou stranu, kam neomylně zamíří i střelec a je to zase gól.

Pokračuje forejtí antifotbal - překopávám hřiště, nedáme si přihrávku, vůbec nemluvě o nějakém, aspoň hypotetickém, ohrožení soupeřovy branky. Před poločasem se zraní i Péťa, který se přesune na pozici posledního. Následně Blok ze třetí střely dává třetí gól - borec dostane balon přímo na volej a trefí opět pravou šibenici. Vůbec tam v té brance nemusím být. A taky že nebudu - Péťa se posouvá na pozici úplně posledního, protože nemůže chodit. Nemůže si ani obléct můj dres, takže připomíná Maria Balotelliho ve slavné scénce s rozlišovákem. Abych zdůraznil, v jakém jsme byli srabu, připomínám, že Péťa se míče bojí, a do branky se tak v historii našeho mužstva postavil úplně poprvé.

A mých zkušeností s hraním v poli taky není mnoho. Hned se nadšeně, leč dočista chaoticky zapojuji do útočného snažení, protože zbylí nezranění spoluhráči celkem realisticky usoudí, že v obraně hrát nemohu. Po několika marných pokusech si i ujasníme, že potřebuji dostat přihrávku určité intenzity a pokud možno přesně na nohu, jinak že o míč přijdu. Matyáš to pochopí první a po rohovém kopu mě najde tak nádherně, že z první trefuji do té doby nudícího se gólmana a vlastní vyraženou střelu docela pohotově posílám do sítě. Následuje jásot, jako kdybychom vyhráli třeba Davis Cup, však jsem taky dal první gól ze hry od doby, kdy jsem v devadesátých letech minulého tisíciletí válel za Radotínský SK ("celej svět nám tleská"). 

Akorát to je jen dílčí radost, protože zápas dál pokračuje blbým směrem.

Péťa první brankářský test zvládne, protože při čtvrté střele na branku trefuje Blok D tentokrát jen tyč. Hned ta pátá ale opět končí v síti, takže nakonec prohráváme 1:4. Zchromlého Jakuba odnášíme na parkoviště a vezeme s manželkou do Motola. Tam několik hodin čekáme - evidentně zbitá paní vedle nás s monokly a modřinami tvrdí, že upadla a že za to všechno může úplněk.

Ale všechno skončí dobře: Jakub má naštěstí v koleni jen něco nataženého. V jednu hodinu v noci ho taxikář odveze domů a ani ho nenatáhne. Péťovo zranění také není vážné, ale druhý den se ve škole bolestivě napíchne na lavici. A zvěrolékař zjistí, že i kocouří moč je v pořádku. Zvíře bylo jen ve stresu.

Jen mít po pěti zápasech pouhé dva body, to se ani na úplněk svést nedá.

text a foto Řízek