Veselé stroje ve Mšeně
text, foto a video Řízek (a Youtube)
Víte, kdo byl Rube Goldberg? A kdo jsou Peter Fischli a David Weiss? Přináším střípek z tábornických podzimek, kde se hrála nebývalá hra. Abyste pochopili celé její obsáhlé kulturní pozadí, budeme si muset nejprve objasnit nějaké pojmy. Takže to dnes bude i s výkladem.
Rube Goldberg byl americký židovský karikaturista a vynálezce. Proslul kresbami a navrhováním fantastických strojů, které přes svou ohromnou složitost prováděly velmi jednoduché úkony. Míček spadne do mističky, ta se nakloní, vyteče z ní voda, ta rozhýbe lodičku, ta v pádu zase něco roztočí a tak to jede pořád dál. Dostalo to souhrnný název Stroje Rubeho Goldberga. Anglická Wikipedie napovídá, že stroje fungovaly povětšinou na principu řetězové reakce, ostatně to dá rozum.
Zdá se, že v anglicky mluvících zemích z jeho jména dokonce vytvořili něco jako hanlivý přívlastek pro cosi, co přes svou nebetyčnou složitost a délku trvání vytváří jen velmi drobný - jestli vůbec nějaký - přínos. Důchodová reforma á la Rube Goldberg. Rada á la Rube Goldberg. Dokonce pan kreslíř má (díky tomuto nepříliš lichotivému přívlastku) i heslo ve slovníku Merriam-Webster. A taky dostal Pulitzera, ale to asi ne za vynálezy.
A Japonci v plagiování Goldbergových fantazií pořádají soutěže.
Goldberga neznám, ale Švýcary Petera Fischliho a Davida Weisse ano – jsou jedním z největších přínosů mého studia na žurnalistice. Respektive jejich film Der Lauf der Dinge (anglicky The Way Things Go). Umělci si koupili starou tovární halu a na její ploše rozprostřeli fantastický stroj plný aplikované fyziky, pyrotechnických efektů, rozlévajících se nebezpečně vypadajích chemikálií a pomalu se kutálejících kol - a pak to celé natočili. Kdo na to má trpělivost, celé třicetiminutové dílo z roku 1987 se dá zhlédnout na Youtube.Teď ještě zbývá objasnit, jakou to má souvislost s podzimkami ve Mšeně.
Dorazil jsem na tam o mnoho později než většina lidí, cítil jsem proto tak trochu morální dluh. A proto, když se mě Milan v sobotu večer otázal, jestli mám program pro děti, zavrtěl jsem sice jako obvykle hlavou, ale zároveň jsem začal usilovně přemýšlet. Zšeřelá tělocvična mi připomněla Fischliho továrnu a asi tak čtvrtá hra z mé dílny byla na světě.
A tak skupinky dětí začaly stavět goldbergovské stroje, aniž by kdokoli z nás tušil, že se to tak jmenuje. Předlohou byl poměrně jednoduchý výrobek dua Milan a Řízek, který měl více méně vzdělávací účel. Velký míč se svalil po žíněnce z pódia, porazil židli podepřenou krabičkou od ledové kávy. Ta opěradlem posunula lakrosku, která k velké radosti všech sejmula i prázdnou láhev od pití.
Jak si vedly děti? Nejambicióznější projekty budovaly skupiny kolem Tondy a Lukáše s Vojtou. Lukáš byl nakonec rád, že po pádu gilotiny ze švédské bedny nepřišel o hlavu nebo o brýle. Bohužel, když zařízení vytvořené i z rozbité sedačky a koštěte mělo spadnout, několikrát selhalo. Zato lakrosový tým vytvořil na tělocvičných lavičkách působivý řetězec míčů, pokácel lakrosovou hůl a nakonec i medžiky. Márův a Kokosův výběr sestrojil klasiku s medicinbálem a židlí.A holky? Těm se podařilo zabudovat i prvek tajemství. Jejich řetězec na konci ze svých útrob vyvrhl obří hrací kostku - každý si mohl vsadit, co padne. A ty druhé navíc zapojily i lidský faktor. Zpoza branky se vynořila nenápadná ruka a pomohla vylétnout papírku křičícímu Gól!
Rube Goldberg by měl asi radost, kdyby věděl, co je Mšeno, Mára a tábornický podzimky.
