BEZDOTYKOVÉ PRAŽSKÉ JARO

Kvíz na úvod. Těremin je: a) ruský hokejista, b) kavkazské jídlo z červené čočky, c) hudební nástroj.

Tipujete-li možnost b, měli byste přestat chodit do hipsterských bister a místo toho navštívit nějaký ten koncertní sál. Stejně jako Lukyn a já – dva ignoranti vážné hudby, kteří se jeden květnový večer omylem dostali na Pražské jaro.

Mít velkorysé kolegyně se prostě vyplatí – své o tom ví Lukáš a díky kolegyni Hance už i já. V pátek odpoledne mi od ní přistály na stole dva lístky do Rudolfina na koncert, který nestíhala. Vyšší moc tomu chtěla a nešlo o ledajaký koncert, ale o vystoupení hráčky na těremin. Což je jeden z Lukášových oblíbených předmětů.

Ten nástroj je totiž značně bizarní (což nebránilo Bohuslavu Martinů, aby pro něj psal skladby!). Na tuto elektronickou věcičku se hraje, aniž byste se jí dotkli. Nemáte totiž čeho. Zvuk vydává jakési neviditelné pole mezi dvěma anténami.

A ač tuhle záležitost vymyslel jakýsi ruský špion již v roce 1920, její použití a poslech vyvolává údiv i po sto letech.

Na těremin „preludovala“ sympatická jednatřicetiletá Němka Caroline Eyck, doprovázelo ji smyčcové kvarteto a bylo to prostě boží. Ten zvuk možná znáte ze znělky Vražd v Midsomeru, my ho známe z hrdelních projevů naší naštvané kočky.

Nicméně právě díky těreminu jsme se alespoň na hodinu a půl stali fanoušky vážné hudby a nepřáteli teplé bohemky (myslím to pití, ne čtyři procenta fotbalového klubu). Tak si to poslechněte taky!

text Maruška, foto Julius Kaiser, Wikimedia Commons