ČESTNOST A POCTIVOST

Tvůrci fotbalového seriálu Vyšehrad mohli být ještě radikálnější a neposlušného potížistu Laviho ze Sparty poslat za trest rovnou do FC Forejt. V osmé hanspaulské lize bychom ho přijali celkem s otevřenou náručí, protože je nás fakt málo a prohráváme s ještě většími tragédy, než jsme my sami. Navíc by neměl problémy s absencemi na trénincích, protože netrénujeme, a ani chybějící životosprávu by nikdo moc neřešil. Protože kdo je bez viny, ať teprve hází kamenem. Nicméně i bez Laviho máme tři zápasy jara za sebou a, upřímně řečeno, zatím to nevypadá, že bychom udělali nějakou výraznější díru do světa:

Forejt - Rychlí banáni 3:2

Letos jsme body začali sbírat hrozně brzo, už 21. března. Rychlí banáni se prezentovali přesně tak, jak se jmenují, a celkem rychle nám dali banána. Hned potom jsme ale Kubovou přesnou střelou vyrovnali. Banáni byli ale po většinu zápasu lepší a moc často nám míč nepůjčovali. Což nám zase tolik nevadí, protože stejně obvykle nevíme, co s ním. Soupeř se v druhém poločase navíc opět ujal vedení a už jsme zase směřovali k prohře.

Pak jsem ale ukázal to, že mám týmu pořád co nabídnout, a přímo z výkopu jsem coby gólman opět po čase skóroval. Brankář Banánů se tedy povinně vztekal, že mu útočící Matyáš bránil bránit bránu, jenže kdo zná Matyáše a jeho laxní způsob pohybu, tak ten se těmto reklamacím maximálně od srdce zasměje. Ukřivdění Banáni se s veškerou vervou pustili do útočení - a to se jim nevyplatilo, protože se nám pár minut před koncem povedlo krásně sehrát rychlý brejk, na jehož konci byl téměř neomylný Péťa a my jsme velice šťastně zvítězili 3:2.

WRP - Forejt FC 1:0

Oč veselejší bylo pozápasové pivo po prvním zápase, o to smutnější bylo po druhém. Ono vlastně žádné nebylo. Jen jsme se trapně rozprchli a někteří z nás šli společně stěhovat skříň. WRP jsem si na základě patnácti let zkušeností s nejnižší soutěží okamžitě zaškatulkoval do kategorie nadšeného, hanspaulkou neokopaného mládí, které by ten náš rozjetý kolos měl spolehlivě přejet.

Jenže náš rozjetý kolos měl velké potíže se vůbec sejít. Hrdina předchozího duelu Péťa ohlásil zdravotní přestávku kvůli bolavým nohám, Kajetána a Marťase vyřadila zranění z lakrosu a my ostatní aspoň sbíráme různé ortézy a bolístky. WRP jsme ale i tak minimálně v druhém poločase dost výrazně přehrávali, jenže na jedinou úspěšnou akci soupeře jsme fakt nějak nenašli odpověď, jako když chceš někoho setřít, máš to na jazyku, několik vteřin trapně váháš, ale nakonec jen pokrčíš rameny. Měli jsme asi šestaosmdesát slušných akcí a střel mimo branku, škoda. Po zápase jsme tedy byli po právu smutní jako Rychlí banáni.

Forejt FC - 64! FC Kobylisy B 0:1

Tenhle zápas mohl začít blamáží, protože jsem coby generální manažer a sekretář naše mužstvo omylem místo do Libně poslal někam mezi vilky na Hanspaulce. Opět nás zachránil Péťa - ačkoli nehrál a na zápas jel jen jako divák, přečetl si rozpis a včas mě upozornil na to, že v něm píšu blbosti, a že skutečně jedeme do hnusné Libně. Tam se nás sešlo opět jen šest včetně nové posily Dana, kterého jsme téměř všichni viděli prvně v životě. Soupeře bych v hanspaulské typologii přiřadil k méně ambiciózním týmům našeho střihu, které už svůj někdejší potenciál postupně poztrácely a propily. Dlužno jedním dechem dodat, že na nás to opět stačilo.

Hned v úvodních minutách se balon nešťastně a bohužel dost viditelně odrazil do Kubovy ruky a rozhodčí nařídil pokutový kop - a to je v pralesních soutěžích našeho formátu věc netypická. Soupeř zakončil razantně, ale ne moc přesně, což se dá říci i o mém následném zákroku. Výsledkem byl stav nejistoty poté, co se míč po odrazu od čehosi vrátil do hřiště. Nikdo se neradoval, rozhodčí ale váhavě branku uznal a my všichni jsme začali marně protestovat. Tedy až na jednoho. "Já jsem to viděl jasně, odrazilo se to až zevnitř branky, byl to gól. Akorát ta penalta být neměla," prohlásil Péťa a přihlásil se minimálně o cenu fair play a o ránu. Měli jsme celých 55 minut na vyrovnání, jenže ty jsme využili jen k vytvoření zcela neefektivního tlaku a postupnému promrhávání šancí. Samotný Luboš býval mohl dát hattrick, jenže to se mu stává jen tehdy, když hrajeme proti ženám. Naše tempo navíc postupně vadlo, až zvadlo úplně, na stadionu zhasli a my jsme zamířili domů a ke dnu. Péťa pravděpodobně odcházel s pocitem, že je pořád tím vzorem, jakým býval v turistickém oddíle. Tím, který nás učí čestnosti a poctivosti. To musí být strašně debilní pocit.

text a foto Řízek