NE-VIM!

Annemarie se v dirndlu směje z každé druhé stránky reklamního katalogu převlečeného za místního průvodce a kromě toho má zvláštní zálibu vyhlédnout si po snídani nejslabší kus a s ním v rakouské němčině společensky konverzovat. 

Vybírá si opakovaně kus, který kdysi maturoval za tři jen díky tomu, že mu Štěstěna přihrála do zpocené ruky vrcholně nezáludné téma Meine Hobbys. Rozumím, ale mluvím blbě. (Připomínám tím svého otce, který kdysi v penzionu v Kaprunu na dotaz "Möchten Sie ein Ei?" česky odvětil "Já ne, ale kluci si daj'".)

Annemarie samozřejmě umí anglicky, což je mi mnohem bližší, ale chce mě trápit. "Dcera dnes špatně nějak. Škoda. My smutek. Asi výlet loď, slunce. Krásný modrý Dunaj," šprechtím jak tenkrát před komisí a přemýšlím, jak by se mohlo říct "je příjemná jak osina". 

Majitelka penzionu plného dravých penzistů s elektrokoly nahodí účastný výraz a jde něco štelovat do kuchyně; mám dvacet čtyři hodin na přípravu na reparát a kromě toho zbývá vyřešit otázku, co s tou dcerou.

Dítě se nám porouchalo a my se hroutíme, protože naše holčička je v 98 procentech času sluníčko a bezvadná a hází výborné fóry a prodavačky zmrzliny na ni špulí pusu a říkají "Du bist aber Prinzessin!" a samozřejmě přehánějí, ale s mírou.

Pročež na ty dvě procenta – válí se po zemi, zahazuje předměty a místo běžného žvatlání o zkoušce sirén, která je teď oblíbeným tématem, se sama stala sirénou, jež nás zkouší – nejsme vůbec připraveni a každou chvíli zasedá krizový štáb. Komunikace, už celkem funkční, se smrskla na jakési kňourání (nelze se soustředit na obsah, když už člověka irituje jen ta forma).

Jak se řekne "protivná jak noc"? Myslíš, že se jí stýská po kocourovi (jemu po ní rozhodně ne)? Nemůže mít teplotu (dnes už podvacáté má 36,4)? Tebe něco bolí? NEVIM!

Víš co? Pojedeme na to velké hřiště, tam se jí to bude líbit. 

Proč pláčeš? Když - o-ni - tu - se-ka-jí - a - já - se - bo-jím. Nechci na houpačku. Nechci se vyfotit na klouzačce. Nechci pouštět vodu. Nechci na hřiště! Nechci na zmrzlinu!! 

A proč teď vlastně pláčeš? NE-VIM!

Půjdeme na lodičku. Stojí to padesát eur a má to plout hodinu a půl; idylické je to zhruba tři a půl minuty. Nechci štrúdl. Chci vystoupit! To nejde, Hedy, tady je spousta vody a ty neumíš plavat. Domů! DUDÍČKA! CHCI SPINKAT V KOČÁRKU S DUDÍČKEM A FELIXEM! (Felix je plyšová lištička).

Dcera dnes lepší, normální chvílemi skoro je, řekl bych krojované ženě poslední den výletu, ale neřekl jsem jí to, neboť jsem na ni vyzrál - na její zdvořilosti jsem nezdvořile odpovídal anglicky. Well played. 

Byla lepší. Nevíme proč, jako i nevíme, proč byla předtím taková. Ale za odměnu, že už to skončilo, se údolím Wachau rozezněly sirény, ač vůbec nebyla první středa v měsíci, fanfára ohlašující princeznin odjezd. S dudíčkem. 

text a foto Řízek